Když ze světa zmizeli téměř všichni dinosauři, malá zvířátka, která krmila svá mláďata mlékem a do té doby spíše žila nočním životem, se rychle rozšířila po celém světě. Tuto epochu nazýváme třetihory. Bylo to období příjemné a velmi teplé.

Po tropických deštných pralesích se procházel dva metry vysoký příbuzný slonů, kterého vědci pojmenovali Gomphotherium. Tito tvorové, se čtyřmi krátkými kly v dlouhých čelistech, spásali listí a větvičky stromů. Na obrázku brání samice mládě před útokem pravěké krajty. Zpočátku byli hadi pouze škrtiči a zaměřovali svou pozornost na malé savce, při zápasech se savci však často utrpěli zranění, kterým podlehli. Proto se začala těla těchto škrtičů zvětšovat, aby velikou silou co nejsnáze udolali i kořist.

Druhou cestu sledovali malí hadi, jimž se vyvinuly jedové žlázy k zneškodnění kořisti nebo protivníka. Útok na kořist se tak stal jen kratičkým bleskovým výpadem, nazývaným uštknutí. Některé druhy kober přivedly techniku obrany k dokonalosti, stříkají jed na dálku, protivníkovi přímo do očí.

Diprotodon
Největším býložravým vačnatcem všech dob byl Diprotodon, jehož délka byla více než 4 metry. Žil v Austrálii, kde byl zřejmě vázaný na zalesněnější prostředí.