V obdobích, kterým říkáme karbon a perm, rostliny opanovaly souš a v některých oblastech se objevily ohromné pralesy. Znáte dnešní přesličky a plavuně? Tehdy byly vysoké jako stromy! Nejtypičtějšími živočichy tohoto období jsou obojživelníci, kteří žili v četných jezerech, řekách a močálech.

Na velkém obrázku vidíme dno bažiny s padlým kmenem přesličky. Hejno žraloků právě dělá svoji práci a odklízí mrtvé tělo předka mloků. To vyrušilo keraterpetona, který zrovna na dně číhal na malé rybky.
Keraterpeton ("rohatý mlok") je také dávným předkem dnešních obojživelníků, jako jsou mloci, čolci a žáby. Většinu keraterpetonů a jejich příbuzných byste tehdy našli hlavně ve vodě. Vyznačovali se dlouhým tělem a nápadnými růžky. Byli to dravci, kteří se živili zejména drobnými rybkami a hmyzem spadlým do vody.

Před dravými obojživelníky a rybami se musely mít na pozoru i drobné rybky Chondrostei. Připomínali malé kapříky a živily se převážně červy a korýši. Jejich potomci jsou např. jeseteři.

Ryby blízké spíše žralokům byly trnoploutvé Acanthodii. Pro velké dravce nebývaly dobrým soustem, protože se spolknutí bránily napřímením trnů, které měly v ploutvích.

Za sladkovodními žraloky bychom dnes museli až do Austrálie, kdežto tehdy žili i v evropských řekách a močálech, jako například malý sladkovodní žralok Xenacanthus.

Obrázek také zachycuje napadané listy stromových kapradin, podobné se dnes vyskytují v tropických pralesích. Kmeny obřích přesliček se často ukládaly na dno močálů v tak velkém množství, že daly vzniknout bohatým uhelným slojím.

Na lebkách permských a karbonských obojživelníků dobře vidíme velikou tvarovou rozmanitost. Tak jako mnozí dnešní ještěři měli i oni na čele třetí oko.